Lucie Lukačovičová v povídce Město zrůd servíruje čtenáři pořádnou dávku noir atmosféry a krvavého napětí. Hlavní hrdinka Avalon je soukromé očko z blízké budoucnosti, které se musí vypořádat nejen s temnými zákoutími města, ale i se svou vlastní "zrůdnou" podstatou. Déšť tu nikdy nepřestává, ulice jsou špinavé, neony blikají a stíny se plíží v každém rohu. Přesně to prostředí, ve kterém by se mohl zrodit další Jack Rozparovač – a právě takový případ Avalon řeší. Postavy, které vám nedají spát Povídka stojí na silných charakterech. Na jedné straně stojí hlavní hrdinka, která je cynická, drsná a přesto lidská. Na straně druhé celá galerie vedlejších postav, z nichž každá má své děsivé kouzlo – Modrá bestie s laboratoří plnou makabrózních pokusů, ďábelsky charismatická Devil's Mary nebo tajemná Li Yin, před kterou se třese půlka města. A pak je tu Hai, vrah s modrýma očima, který působí děsivě klidně a jeho motivace je ještě děsivější než činy. Noir detektivka s příchut...
Historie literatury je neodmyslitelně spjata s historií cenzury. Od chvíle, kdy se první myšlenky otiskly do papíru, existovali lidé, kteří se je snažili umlčet, pálit nebo trestat jejich autory za „kacířství“. Ačkoliv žijeme v 21. století v éře vyspělého knižního trhu, volání po zákazech neutichá. Jen se přesunulo z inkvizičních tribunálů na sociální sítě. Dnešní „rozhořčený dav“ se dožaduje spravedlnosti ve virtuálním prostoru a žádá, aby určité tituly nikdy nespatřily světlo světa. Stojíme tak před zásadní otázkou: Kde končí svoboda uměleckého projevu a začíná prostor, kam by autoři již neměli vstupovat? Hranice zákona vs. svoboda slova Svoboda slova je pilířem demokratické společnosti, ale ani v literatuře není bezbřehá. Česká legislativa, podobně jako ta evropská, jasně definuje mantinely, za které nelze zajít. Jde především o propagaci hnutí potlačujících lidská práva, podněcování k nenávisti, schvalování genocidy či šíření dětské pornografie. Pokud text tyto hranice překročí,...