Historie literatury je neodmyslitelně spjata s historií cenzury. Od chvíle, kdy se první myšlenky otiskly do papíru, existovali lidé, kteří se je snažili umlčet, pálit nebo trestat jejich autory za „kacířství“. Ačkoliv žijeme v 21. století v éře vyspělého knižního trhu, volání po zákazech neutichá. Jen se přesunulo z inkvizičních tribunálů na sociální sítě. Dnešní „rozhořčený dav“ se dožaduje spravedlnosti ve virtuálním prostoru a žádá, aby určité tituly nikdy nespatřily světlo světa. Stojíme tak před zásadní otázkou: Kde končí svoboda uměleckého projevu a začíná prostor, kam by autoři již neměli vstupovat? Hranice zákona vs. svoboda slova Svoboda slova je pilířem demokratické společnosti, ale ani v literatuře není bezbřehá. Česká legislativa, podobně jako ta evropská, jasně definuje mantinely, za které nelze zajít. Jde především o propagaci hnutí potlačujících lidská práva, podněcování k nenávisti, schvalování genocidy či šíření dětské pornografie. Pokud text tyto hranice překročí,...
Patrik Hartl je fenoménem české kultury. Nejenže je úspěšným divadelním a filmovým režisérem a scénáristou, ale především spisovatelem, jehož každá kniha se stává bestsellerem. Přestože je jeho pracovní život neustále spojen s hereckou společností a masou lidí, paradoxně touží po samotě. O tom, jak mu tvorba pomáhá být sám sebou, proč je pro něj poslední román nejcitlivější a jaké jsou jeho skutečné inspirace, se s námi podělil v tomto rozhovoru. Jste v jedné osobě úspěšný režisér, scénárista a spisovatel. Která z těchto rolí je vám nejbližší a proč? Jednoznačně nejraději píšu knížky, protože jsem v tu chvíli, když píšu, úplně svobodný. Jsem sám. Já mám lidi hrozně rád, hereckou společnost mám moc rád, ale zároveň jsem samotář. Při psaní jsem sám, v tu chvíli nejsem v kolektivu, a to mě dělá šťastným. Všechny mé profese jsou ale kombinované – vždy, když jsem unavený od jednoho, odskočím si ke druhému. Vždy je to ovšem o vymýšlení a vyprávění nějakého příběhu. Když potom režíruji, v...