Rozhovor se Soňou Daniecovou: Jak zdravotní sestra dobyla knižní svět s bestsellerem Sestřička vypráví
Autentické příběhy z nemocničního prostředí, hluboké lidské osudy i naděje v okamžicích, kdy jde o život. Knižní prvotina Sestřička vypráví autorky Soni Daniecové se stala fenoménem české knižní scény. Bývalá zdravotní sestra z ARO a urgentního příjmu dokázala bez zázemí velkého nakladatelství, distributora či marketingové agentury napsat, vydat a během tří měsíců zcela vyprodat tisícový náklad vlastní knihy. V otevřeném rozhovoru pro Psací akademii Soňa Daniecová popisuje svou cestu od psaní do šuplíku přes Instagram až po úspěšný samonáklad, prozrazuje, pro koho je kniha určená, a odhaluje plány na další pokračování.
O čem přesně kniha Sestřička vypráví je a jaké hlavní myšlenky čtenářům přináší?
Kniha Sestřička vypráví nabízí pohled za zavřené dveře nemocničních oddělení, konkrétně z prostředí ARO a urgentního příjmu, kde jsem roky pracovala. Nejde však o žádný odborný lékařský spis ani o pouhou kroniku smutných událostí. Sestavila jsem ji z reálných lidských příběhů, které ve mně za léta praxe nejhlouběji rezonovaly. Kniha se zabývá tématy života, smrti, pokory a lidského osudu, ale vždy se snažím, aby z každé kapitoly vzešlo určité pohlazení, zamyšlení nebo naděje. Jsou to příběhy o pacientech, jejich rodinách i o emocích, které zdravotníci prožívají, když bojují o lidské životy.
Pro jakou cílovou skupinu je kniha určena a v čem spočívá její specifický formát?
Kniha je koncipována tak, aby oslovila široké spektrum čtenářů – od vášnivých milovníků knih až po lidi, kteří po knížce nesáhli třeba dvacet let. Příběhy jsou psány formou ucelených „jednohubek“. Každý z nich má na několika stránkách svůj vlastní začátek i konec. Čtenář tak nemusí mít strach, že ztratí nit, když knihu na týden odloží. Velkou radost mi dělá zpětná vazba od lidí, kteří mi píší, že je Sestřička vypráví vrátila ke čtení, protože se jim krátké a autentické texty čtou neuvěřitelně lehce.
Jak se vlastně ze zdravotní sestry stane úspěšná autorka? Jaká byla vaše cesta ke psaní?
K psaní jsem měla blízko už na střední zdravotnické škole, kde mě velmi podporovala paní učitelka. Pak ale přišla rodina, děti a náročná práce v nemocnici, takže jsem psaní na dvacet let zavřela do šuplíku. Zlom nastal, když jsem začala své myšlenky publikovat na sociálních sítích pod jménem Sestřička vypráví. Zkusila jsem sdílet krátká videa doplněná o příběhy z nemocnice. Během pár dnů videa dosáhla stovek tisíc zhlédnutí a vytvořila se kolem nich úžasná komunita čtenářů, která mě začala masivně vybízet k napsání knihy.
S rostoucí popularitou vás oslovila tradiční nakladatelství. Vy jste se ale rozhodla vydat knihu vlastním nákladem. Proč jste podstoupila toto riziko?
Když se ozvala nakladatelství, byla jsem nadšená. Původem jsem ale i obchodnice a logicky jsem se zajímala o finanční stránku věci. Nabídnuté podmínky pro autory pro mě byly neakceptovatelné. Věděla jsem, kolik úsilí a srdce do knížky dám. Řekla jsem si, že jsem tvořivý člověk, mám ráda výzvy a chci mít celý proces pod vlastní kontrolou. Manžel mě neuvěřitelně podpořil, a tak jsme se rozhodli jít riskantní cestou samonákladu a veškeré úspory investovat přímo do vydání knihy.
Vydat debutovou knihu samonákladem rovnou v tisícovém množství je velká odvaha. Jak se vám podařilo celý náklad tak rychle vyprodat?
Byl to obrovský maraton. Náklad tisíc kusů výrazně převyšuje běžný průměr začínajících autorů. Můj cíl byl vyprodat ho do tří měsíců. Klíčem byla aktivní práce s komunitou. Lidi jsem vzala na celou tvůrčí cestu – ukazovala jsem jim, jak psaní probíhá, sdílela záběry z tiskárny i přípravu obálky. Spustila jsem předprodej na vlastním e-shopu, naučila se nastavovat online reklamu a knihu prodávala i ve svém obchůdku. Polovina prodejů šla mé věrné komunitě a druhou polovinu oslovila reklama. Každou knihu jsem osobně zabalila a přidala podepsanou záložku s věnováním.
Jak vypadal samotný proces psaní a úprav textu, když jste neměla k dispozici tradiční redakční tým?
Příběhy na sítích byly jen krátké verze. Pro knihu jsem je musela výrazně rozšířit a prohloubit. Klíčový moment nastal, když jsem odjela na čtyři dny sama na chatu do přírody. Tam jsem se zavřela s notebookem a potřebovala se z autorské role přepnout do role přísného čtenáře. Četla jsem text snad desetkrát dokola, vyřezávala hluchá místa a vyhazovala odstavce, které drhly. Psala jsem hlavně po nocích v úplné tmě a tichu. Na gramatickou korekturu jsem si najala odbornici, ale samotnou redakční strukturu jsem si řídila sama.
S jakými nečekanými překážkami jste se během vydávání musela potkat?
Bylo to celkem dramatické. Těsně před odevzdáním podkladů do tiskárny mi skončila korektorka v nemocnici a já měla hotové teprve tři kapitoly. Tlačil mě dohodnutý termín v tiskárně a do toho jsem si sama stavěla e-shop, řešila DNS záznamy a učila se IT dovednostem. Všechno probíhalo ve zrychleném tempu. Musela jsem narychlo sehnat novou korekturu a celou logistiku koordinovat za pochodu. Když pak dorazily dvě palety knih, náš byt se proměnil v manufakturu. S rodinou jsme balili stovky balíků týdně, psali osobní věnování a nosili tašky na poštu. Byla to obrovská dřina, ale ta radost ze splněného snu to vyvážila.
První náklad je kompletně rozprodaný. Na co se mohou vaši čtenáři těšit do budoucna?
Momentálně je na cestě druhý dotisk knihy s drobnými grafickými úpravami. Kniha navíc míří do oficiální knižní distribuce i do knihoven a chystám elektronickou verzi do čteček i audioknihu. Věnuji se také přípravám autorských čtení a besed, které si čtenáři moc přáli. A co je nejdůležitější – už mám rozpsané další příběhy. Na jaře by mohl spatřit světlo světa druhý díl, ve kterém plánuji nabídnout ještě hutnější a hlubší příběhy z lékařského prostředí.
Komentáře
Okomentovat