Leoš Kyša, známý také jako autor František Kotleta, se ve světě literatury pohybuje s naprostou upřímností a pragmatismem. Odmítá konvenční kritiku, pohlíží na knižní trh s chladnou hlavou a nebojí se provokovat srovnáním. V našem obsáhlém rozhovoru se Kyša otevírá o svém pohledu na literární sféru, od složitostí sudetoněmecké historie a fenoménu zakopaných pokladů, až po psaní s asistencí umělé inteligence a zákulisí nakladatelského byznysu. Literární kritika je u nás do značné míry mrtvá. Jaký je váš názor na vnímání „vysoké“ a „nízké“ literatury, například v žánru sci-fi? Literární kritika je v podstatě k ničemu. V žánru fantastiky je to zvlášť vidět – tam jsme všichni kamarádi, takže buď někoho naštveš a dá ti tři hvězdičky, nebo jsi kámoš a máš pět. Nemáš tam vlastně žádné skutečné měřítko kvality. V Česku je ten žánrový rozdíl často jen nálepka. Stačí, když autor řekne: „Je to vysoká literatura a má to přesah,“ a lidé to tak začnou brát. Přitom to může být stejný brak jako co...
magazín ze světa knih