Kniha Stezka života (The Salt Path) britské autorky Raynor Winn patří mezi nejúspěšnější memoáry posledních let. Vyšla v roce 2018 a okamžitě se stala bestsellerem – čtenáře po celém světě dojala svým silným příběhem o ztrátě domova, naději a odhodlání. Winnová v ní popisuje, jak spolu s manželem přišli o farmu, stali se prakticky bezdomovci a rozhodli se vydat na více než šest set mil dlouhou pěší trasu South West Coast Path, vedoucí podél pobřeží Cornwallu a Devonu. Kniha je psána s velkou citovou otevřeností a působí jako pocta lidské vytrvalosti a přírodě. Čtenáři ji milovali pro autenticitu, kterou z textu cítili – a právě proto byla zpráva o možné nepravdivosti některých klíčových událostí tak šokující.
 |
Obvinění a pochybnosti
V létě 2025 přinesl britský deník The Observer investigativní článek, který zpochybnil několik zásadních částí příběhu. Podle novin měla autorka v minulosti zpronevěřit značnou sumu peněz u svého zaměstnavatele a právě tato událost měla vést k finančním potížím, kvůli nimž manželé přišli o dům. To je v rozporu s verzí popsanou v knize, kde je příčina ztráty domova prezentována jako důsledek špatné investice a podvodu ze strany blízkého přítele. Článek také zmiňuje, že manželé v té době vlastnili neobyvatelnou nemovitost ve Francii, což u některých čtenářů vyvolalo otázku, zda byli skutečně „bez domova“, jak je v knize opakovaně zdůrazňováno.
Další kontroverzí je diagnóza autorčina manžela Motha. V knize je popsána vzácná a smrtelná nemoc kortikobazální degenerace, která obvykle vede k úmrtí během šesti až osmi let od projevení příznaků. Někteří odborníci citovaní v médiích však upozorňují, že Moth i po více než deseti letech stále žije a vykazuje jen minimální symptomy. I když není vyloučeno, že jde o mimořádně pomalý průběh nemoci, vyvolává to pochybnosti o tom, zda diagnóza odpovídá tomu, co je v knize popsáno.
Reakce autorky
Raynor Winn se proti článku ostře ohradila a označila ho za zavádějící a nefér. Přiznala, že v minulosti udělala profesní chyby, ale zdůraznila, že nikdy nebyla soudně odsouzena. Tvrdí, že příběh v knize je v zásadě pravdivý, i když je samozřejmě subjektivní a literárně zpracovaný. Zveřejnila také lékařské zprávy, které mají potvrzovat Mothovu diagnózu, a upozorňuje, že průběh onemocnění je u každého pacienta individuální. Její nakladatel Penguin Books uvedl, že před vydáním knihy proběhla běžná právní kontrola a že stojí za autorkou i jejím dílem.
Rozčarování čtenářů
Kauza rozdělila čtenářskou veřejnost. Mnozí se cítili podvedeni, protože knihu četli jako autentickou zpověď a hluboce soucítili s manželským párem, který přišel o všechno. Jiní naopak tvrdí, že i kdyby šlo o fikci, příběh má hodnotu a inspiruje k zamyšlení nad tím, co je v životě opravdu důležité. Otázka, do jaké míry má být memoár stoprocentně fakticky přesný, se tak stala tématem širší debaty. Memoár je totiž vždy do jisté míry subjektivní – autor vybírá, které události zdůrazní, které zamlčí a jak je literárně ztvární.
Etika memoáru a důvěra čtenářů
Kauza kolem Stezky života otevírá důležitou diskuzi o tom, kde leží hranice mezi literární licencí a zkreslením skutečnosti. Pokud autor vědomě pozmění klíčová fakta, měl by to čtenáři přiznat – například formou poznámky na konci knihy. Na druhé straně je nutné chápat, že memoár není dokumentární reportáž, ale osobní vyprávění. I u zcela pravdivých knih se často používá zhušťování děje a dramatizace, aby byl příběh čtivější a srozumitelnější.
Dopad na literární svět
Celá kontroverze má širší dopad i na nakladatele, kteří začínají více řešit, jak ověřovat pravdivost příběhů, které vydávají. Organizace, jež s autorkou spolupracovaly, například charita pro pacienty s neurodegenerativními nemocemi, dokonce ukončily společné projekty, dokud nebudou všechny nejasnosti vysvětleny. Je pravděpodobné, že tato kauza povede k větší opatrnosti při vydávání memoárů a možná i k častějšímu uvádění, že některé pasáže byly upraveny pro dramatický účinek.
Závěrečné zamyšlení
Bez ohledu na to, jak se celá věc nakonec vyjasní, Stezka života zůstává knihou, která oslovila miliony čtenářů a inspirovala je k tomu, aby se nebáli znovu začít, i když se ocitnou na úplném dně. Pro někoho bude kniha navždy poznamenána stínem pochybností, jiný ji bude stále číst jako silné literární dílo. Možná je nejdůležitější si uvědomit, že literatura má sílu měnit naše vnímání světa – ať už je založena na přesných faktech, nebo je částečně stylizovaným příběhem.