Historie literatury je neodmyslitelně spjata s historií cenzury. Od chvíle, kdy se první myšlenky otiskly do papíru, existovali lidé, kteří se je snažili umlčet, pálit nebo trestat jejich autory za „kacířství“. Ačkoliv žijeme v 21. století v éře vyspělého knižního trhu, volání po zákazech neutichá. Jen se přesunulo z inkvizičních tribunálů na sociální sítě. Dnešní „rozhořčený dav“ se dožaduje spravedlnosti ve virtuálním prostoru a žádá, aby určité tituly nikdy nespatřily světlo světa. Stojíme tak před zásadní otázkou: Kde končí svoboda uměleckého projevu a začíná prostor, kam by autoři již neměli vstupovat? Hranice zákona vs. svoboda slova Svoboda slova je pilířem demokratické společnosti, ale ani v literatuře není bezbřehá. Česká legislativa, podobně jako ta evropská, jasně definuje mantinely, za které nelze zajít. Jde především o propagaci hnutí potlačujících lidská práva, podněcování k nenávisti, schvalování genocidy či šíření dětské pornografie. Pokud text tyto hranice překročí,...
magazín ze světa knih