Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z listopad, 2018

Recenze: Jaroslava Černá – Santini – Peklem duše k světlu světa

Obrázek
Teď už věděl, že on dílo vidí jinak než všichni ostatní. On viděl hotový celek. Každé okno s paprsky slunečního světla, otevřený prostor pod nekončící klenbou, vznášející se schody k ochozům, sloupy dělící i oddělující zdi a prostory. Jan Santini navíc viděl i to, o čem nikdy s nikým nepromluvil. Dokonce i sám sobě těžko přiznával, že vidí barevnost vzduchu tetelícího se pod klenbou, cítí jeho pohyb a chvění. Byl rád, že ty vibrující barvy byly vždy příjemné, měkké a plné jakési bezbřehé lásky, jen netušil, ve kterém okamžiku se tam objeví ve skutečnosti a jestli on sám bude schopný je vnímat a vidět i tehdy, až bude dílo dokončeno. Nicméně byly v jeho mysli jako něco nadpozemského, nevysvětlitelného a magického.
Jaroslava Černá – Santini – Peklem duše k světlu světa Kniha nese podtitul „dramatický životní příběh geniálního umělce“. Hm. Jan Blažej Santini Aichel se narodil s těžkým tělesným postižením, a to bylo pro něj na dlouhou dobu jedinou nepřízní osudu. Na svět přišel do rodiny …

Povídka: Tady si hrávala moje maminka

Obrázek
Položila jsem kabelku na postel a z kapsy kabátu vytáhla pár drobných mincí. Otočila jsem se k dívce, která mi pomohla vynést kufr, a s poděkováním jsem je vtiskla do její dlaně. Byla trochu překvapená a nejspíš to byl její úplně první tringeld v životě. Začervenala se, usmála a nakonec se ze slušnosti zeptala, jestli mi může splnit nějaké další přání. Pravda, jedno tajné přání jsem měla, ale dobře jsem věděla, že tahle milá dívka mi ho splnit nemůže. Rozloučily jsme se a ona za sebou potichu zavřela dveře.
Přistoupila jsem k oknu a před domem uviděla pronajatý vůz, který mě sem, do malého moravského městečka, přivezl. Jeho řidič stál opřený o kapotu a kouřil cigaretu. Vesele se při tom vybavoval s majitelem penzionu a tu a tam při řeči rozšafně rozhodil rukama. Nakonec se zasmál, nasedl do vozu a rozjel se zpět do Prahy. A tak jsem najednou osiřela, tady na konci světa, a v tu chvíli jsem se sama sebe musela ptát, co tady vlastně dělám, proč jsem se sem vypravila a co si vlastně ve s…

Recenze: Arthur C. Clarke - Město a hvězdy

Obrázek
Hilvar věděl víc, vycítil to instinktivně hned na počátku. Alvin byl průzkumník a všichni průzkumníci hledají něco, co ztratili. Zřídkakdy to najdou a ještě vzácnější je, když jim dosažení cíle přináší větší štěstí, než jeho hledání.
Hilvar nevěděl, co Alvin hledá. Byl poháněn silami, které dali před dávnými dobami do pohybu muži génia, kteří naplánovali Diaspar s tak perverzní dokonalostí – nebo muži ještě geniálnější, kteří jim oponovali. Jako každá lidská bytost byl Alvin do určité míry stroj, jeho činy byly předurčeny dědičností. To nic neměnilo na jeho potřebě porozumění a soucitu, ani ho to nečinilo imunním vůči pocitu osamělosti a frustrace. Pro své vlastní lidi byl tak nepochopitelný, že někdy zapomínali, že je ještě stále jedním z nich.  Musel přijít cizinec z úplně jiného prostředí, aby v něm viděl lidskou bytost.
Arthur C. Clarke – Město a hvězdy Velmistr sci-fi, Arthur C. Clarke, vynalezl v roce 1945 princip geostacionární telekomunikační družice. Protože však Britové k uzn…